Kanárské ostrovy (španělsky Canarias nebo Islas Canarias) jsou autonomní společenství Španělska. Jedná se o souostroví sedmi hlavních ostrovů: Tenerife, Fuerteventura, Gran Canaria, Lanzarote, La Palma, La Gomera, El Hierro a několika dalších menších ostrůvků sopečného původu v severním Atlantiku. Kanarské ostrovy leží přibližně 100 km západně od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Náleží do geografické oblasti Makaronésie (Macoronesia), spolu s Kapverdami, Madeirou a Azorskými ostrovy. Název souostroví je odvozen z latinského označení pro psa: „canis“, protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy. Toto souostroví patří jak politicky, tak ekonomicky do Evropské Unie. V dávných dobách se těmto ostrovům říkalo "šťastné ostrovy". Kanárské ostrovy jsou nejjižnější bod Španělska, jsou také největší a nejlidnatější souostroví oblasti Makaronésie. Díky jejich poloze, byly Kanárské ostrovy považovány za most čtyř kontinentů - Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika a Evropa. Hlavními městy jsou Santa Cruz de Tenerife a Las Palmas de Gran Canaria. Mezi teritoriálním oddělením Španělska v roce 1833 do roku 1927, byla Santa Cruz de Tenerife jediným hlavním městem Kanárských ostrovů. Následně v roce 1927 byl vydán dekret, že hlavní město by mělo být rozděleno do dvou měst. To platí dodnes. Třetím největším městem Kanárských ostrovů je San Cristóbal de La Laguna (Světové dědictví UNESCO), ležící na severovýchodu ostrova Tenerife.

Kanárské ostrovy dostaly svůj název podle latinského slova canis, čili pes. Ptáci kanárci byly následně pojmenovány podle těchto ostrovů.

První obyvatelé přišli na Kanárské ostrovy ze severní Afriky pravděpodobně okolo roku 3 000 před n. l. Ve 2. století před n. l. přišli na ostrovy Guančové, rovněž ze severní Afriky. Guančové žili převážně usedle v malých vesnicích, používali kamenné nástroje a věnovali se jednoduchému zemědělství. Jejich jazyk je doložen jen fragmentárně v podobě několika vět a jednotlivých slov včetně základních číslovek. I z těchto zbytků je však zřejmé, že jazyk patřil do berberské skupiny afroasijské jazykové rodiny. Guančové měli světlejší pleť a žili na úrovni mladší doby kamenné. Nepoužívali lodě, takže populace jednotlivých ostrovů byly od sebe izolované.^[3]

Kanárské ostrovy byly ve starověku známé díky řeckým a římským mořeplavcům. Antický geograf Klaudios Ptolemaios, žijící v egyptské Alexandrii, je v roce 150 n. l. uvádí na své mapě. V následujících stoletích se však na ostrovy „zapomnělo“. V roce 1312 je znovuobjevil Janovan Lanzarotto Malocello. V průběhu 14. století na Kanárské ostrovy dopluli Italové, Portugalci a Katalánci. Na počátku 15. století dobyl ostrov El Hierro francouzský mořeplavec Jean de Béthencourt pro Kastilskou korunu. V té době žilo na ostrovech okolo 35 000 Guančů. Žili především na ostrovech Gran Canaria a Tenerife (30 000), La Palma (4 000) a El Hierro (1 000). Na zbylých hlavních ostrovech žilo jen pár stovek obyvatel. V roce 1479 získali ostrovy na základě smlouvy s Portugalskem Španělé, a to výměnou za Azorské ostrovy, Kapverdy a Madeiru. Následoval boj s Guanči, ve kterém španělská přesila zvítězila, takže v roce 1495 byly ostrovy plně pod španělskou správou. Město Santa Cruz de Tenerife se stalo důležitým přístavem pro plachetní lodě plující do Nového světa. Již v polovině 16. století italský historik Girolamo Benzoni zjistil, že původní obyvatelé ostrovů Guančové zde již nežili. S největší pravděpobností byli prodáni do otroctví.

V 16. století došlo k nárůstu počtu obyvatel, kteří se usazovali zejména na ostrovech Gran Canaria a Tenerife. Hlavním zdrojem obživy obyvatel se staly produkce a vývoz cukru. Rozsáhlé plantáže cukrové třtiny však vznikaly na místě původního lesa, což způsobilo narušení ekosystému ostrovů a erozi půdy. V průběhu 16. a 17. století docházelo k častým útokům na ostrovy ze strany pirátů a otrokářů z Evropy i severozápadního pobřeží Afriky. Na ostrovech bylo v té době vystavěno několik obranných hradů a tvrzí. Poslední pokus o dobytí Kanárských ostrovů proběhl na konci 18. století ze strany britského viceadmirála Horatia Nelsona.

Levnější výroba cukru ve španělském zámoří a v oblasti Karibiku způsobila úpadek tohoto odvětví na Kanárských ostrovech. V průběhu 17. století bylo cukrovarnictví jako nejdůležitější hospodářské odvětví nahrazeno vinařstvím. Víno z Kanárských ostrovů mělo v Evropě značný ohlas. Ovšem již na samotném začátku 18. století způsobil velký válečný konflikt v Evropě, a to válka o španělské dědictví mezi evropskými mocnostmi po vymření španělské linie Habsburků, která probíhala v letech 1701–1714, velké problémy pro ekonomiku Kanárských ostrovů včetně produkce a vývozu vína. Ke konci 18. století došlo pak ke snížení výnosů z prodeje vína v důsledku vzniku silné konkurence na portugalské Madeiře a na jihu pevninského Španělska. V té době začaly vývozy košenily, což je přírodní barvivo získané z hmyzu, které je využíváno v potravinářském průmyslu. Toto zboží se exportuje dodnes. Ve druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století byly založeny rozsáhlé banánové plantáže a tím se stal významný vývoz banánů.

V průběhu 19. století docházelo k soupeření mezi největšími ostrovy Tenerife a Gran Canaria. To skončilo až rozdělením Kanárských ostrovů na dvě provincie, a sice západní provincii, kterou tvoří Tenerife, La Palma, La Gomera a El Hierro, a východní provincii, tvořenou ostrovy Gran Canaria, Fuerteventura a Lanzarote.

V roce 1936 převzal moc nad souostrovím Francisco Franco, který sem byl po svém sesazení jako vrchní velitel španělské armády poslán vládou druhé španělské republiky jako vojenský velitel (kapitán-generál). Ve stejném roce započal Franco z obou velkých ostrovů Tenerife a Gran Canaria občanskou válku, která skončila jeho vítězstvím a nastolením frankistického režimu v celém Španělsku. Následné vyloučení Španělska z řady mezinárodních institucí způsobilo na Kanárských ostrovech v polovině 20. století hospodářskou krizi a rozsáhlou emigraci do Latinské Ameriky. Sedm let po Frankově smrti, v roce 1982, získaly Kanárské ostrovy autonomii v oblastech vzdělávání, zdravotnictví a dopravy. V současné době jsou ostrovy cílem rostoucí migrace z Afriky.

Největším a nejlidnatějším ostrovem Kanárských ostrovů je Tenerife. Fuerteventura je druhá největší rozlohou, Gran Canaria druhá v počtu obyvatel (celkově ale až třetí ze všech španělských ostrovů po Mallorce). Kanárské ostrovy jsou převážně hornaté, zvláště se to týká západně položených ostrovů - Gran Canaria, Tenerife, La Gomera, La Palma a El Hierro. Pohoří, horské oblasti sopečného původu a vulkány obvykle zaujímají většinu ostrova. Rozkládají se v centrální části ostrovů, ve vnitrozemí. Pico de Teide na Tenerife je s 3 718 m nejvyšší horou Španělska. Fuerteventura a Lanzarote jsou spíše kopcovité či tvořené místy vrchovinami. Nejvyšší bod Fuerteventury má 807 m, Lanzarote 670 m.

Na Kanárských ostrovech se nachází čtyři z patnácti španělských národních parků. K více známým náleží Národní park Teide s nejvyšší španělskou horou Pico de Teide a kráterem Las Caňadas a Národní park Timanfaya na ostrově Lanzarote s takřka martickou krajinou způsobenou výbuchy vulkánů v 18. a 19. st. K dalším dvěma parkům náleží vzácné původní vavřínové lesy na La Gomeře a oblast kaldery Caldera de Taburiente na ostrově La Palma.

Flóra je na ostrovech velmi pestrá, nechybí zde sopečná krajina, palmové oázy ani písečné duny. Na plážích bývá kromě klasického světlého písku i písek černý. Z 1 800 rostlinných druhů vyskytujících se na ostrovech je více než polovina původních. Ze stromů jsou pro Kanárské ostrovy charakteristické borovice kanárská, datlovník kanárský, jalovec cedrovitý. Na severních svazích ostrovů Tenerife, La Gomera, La Palma a Gran Canaria se nacházejí vlhké lesy a lesnatá území^[5] - tzv. fayal-brezal a laurisilva. K velmi neobvyklým stromům náleží dračinec. Z rostlin např. pryšec balzámodárný, cesmína kanárská, smil bavlníkový nebo asydamie širokolistá.

Základem kuchyně jsou ryby, kukuřice a banány. Mezi druhy ryb patří sapín, kanín, mořský okoun, bílá pražma a očnatec.

Tradiční pokrmy:

· Puchero Canario – „guláš“ vyrobený z dýně, zelí, sladkých brambor, vepřového a hovězího masa.

· Papas Arrugadas jsou tzv. „pomačkáné brambory“, tato populární příloha se skládá z malých brambor vařených doměkka ve slané vodě.

· Conejo al salmorejo neboli dušený králík s rajčaty, obvyklou přílohou pokrmu jsou Papas Arrugadas.

· Bienmesab – pod tímto názvem si Španělé představují velice chutný dezert s mandlovým krémem z medu, mletých mandlí, skořice a žloutků.

· Mojo – omáčka z červené či zelené papriky

Víno:

Stovky let na Kanárských ostrovech vyráběné víno bylo velmi oblíbené u vyšší třídy Evropanů, avšak v roce 1700 bylo nahrazeno víny z Francie a Portugalska. Dnes se vyrábí tradiční sladké víno Malvaz na ostrově Lanzarote v sopečných oblastech. Existuje deset původních označení pro vína na ostrově: Abona, El Hierro, Lanzarote, La Palma, Tacoronte-Acentejo a další.

Gran Canaria je třetí největší ostrov Kanárských ostrovů. Nachází se východně od Tenerife a západně od ostrova Fuerteventura. Ostrov je sopečného původu. Jeho rozloha činí 1 560 km², nejvyšší bod Pico de Las Nieves se nachází v nadmořské výšce 1 949 m. Ostrov má okrouhlý tvar s průměrem asi 50 km a po obvodu měří 236 kilometrů (50 km tvoří pláže). Žije zde okolo 850 000 obyvatel, z toho 382 300 (2014) v hlavním městě Las Palmas de Gran Canaria. Tento krásný ostrov je známou turistickou destinací. V Las Palmas mají i mezinárodní letiště Aeropuerto de Gran Canaria.

Ostrov Gran Canaria je převážně hornatý. Hlavní pohoří s nejvyšším vrcholem ostrova Pico de la Nieves (1 949 m) se nachází v centrální části, ve vnitrozemí. Směrem k pobřeží vedou hluboké kaňony a reliéf postupně klesá. Ostrov lze, jak z geografického, tak z podnebného hlediska, rozdělit na dvě části. Severní a západní část je strmá a skalnatá, podnebí je zde vlhčí, půda úrodnější. Jižní a východní část Gran Canarie se naopak postupně svažuje k moři. Podnebí je zde suché a horké. Zde se také nachází ohnisko turistického ruchu. V okolí jednoho z hlavních letovisek Maspalomas jsou podél moře písečné duny - chráněná přírodní rezervace Dunas de Maspalomas, s rozlohou 250 hektarů. Některé duny dosahují výšky až 30 metrů.

Fauna a flora Gran Canarie je jedinečná, protože Kanárské ostrovy nebyly nikdy spojeny s pevninou.

Turisty nejnavštěvovanějšími letovisky na jihu ostrova jsou bezpochyby San Augustín, Playa del Inglés a Maspalomas. Tato letoviska jsou z letiště, které se nachází jižně od Las Palmas, pohodlně dostupná po moderní dálnici do cca 45 minut. San Augustín je spíše klidnější letovisko s apartmánovými komplexy, ideální pro klientelu vyhledávající klid a odpočinek.

Oproti tomu Playa del Inglés je mezi mladými vyhlášené svým bohatým nočním životem a zábavou . Letovisko je typické také hotelovými komplexy a nákupními středisky. Playa del Inglés ve španělštině znamená "Anglická pláž".

Dalším oblíbeným místem je letovisko Puerto Rico, odkud turisté mohou podnikat výlety lodí, které houfně nabízejí zdejší výletní společnosti. Je možné si zde i najmout vlastní loď a vydat se tak například na rybolov, který je ve zdejších vodách ideální.

Podél pobřeží dále na západ je řada menších letovisek, tuto řadu uzavírá překrásné městečko Puerto de Mogán, typické tradičními městskými domy obrostlými bugainvíliemi, úzkými uličkami a pěkným přístavištěm.